to byla náhoda. Na zastávce Koh-i-Noor na mě někdo z dálky mává, abych mu neujela. "vždyť je to Jaroušek Čejků", nevěřím koho vidím. Otevřu kabinu a opětuji usměvavou tvář tohoto legendárního mima, imitátora, tanečníka... a já nevím co ještě. A o to větší úsměv ještě vykouzlil, když jsem mu řekla. "Ahoj Jardo, zdravím po letech. Doufám že jsi nezapomněl na slečnu Vivien z kabaretu Srdce a ...kámen"...... Tak to bylo něco. Cestující koukali z otevřenou pusou, a Jarda by se dal do vybavování, jako bychom ani nebyli v tramvaji a já jí ještě k tomu neřídila. To by bylo určitě na SH, pokud bych se rozumě neomluvila, že musím zavřít dveře od kabiny a jet. Jel naštěstí až na konečnou, tak jsem ho tam požádala o jednu společnou fotografii. A proč jsem si dovolila to tykání? To je už pár let, co jsem s kabaretem a také s Jardou vystupovala na různých štacích po celé republice. a nejednu skleničku lahodné Becherovky při tom s ním vypila. Musím se jen podivit nad neskutečnou životní vitalitou tohoto člověka, který to neměl ve svém životě určitě nikterak lehké. Má můj obdiv.